Taťána Bajevová, dcera známého biologa, akademika a vězně Gulagu Alexandra Bajeva, se narodila v roce 1947 v Krasnojarském kraji, kam byl její otec odeslán do vyhnanství. Poté, co byl rehabilitován, vrátil se i s rodinou do Moskvy, kde Bajevová nastoupila na Právnickou fakultu Moskevské univerzity. V roce 1967 se zapojila do disidentského hnutí. Mimo jiné sbírala podpisy pod prohlášení na podporu politickým vězňům a pomáhala rodinám uvězněných. Za tyto aktivity byla v roce 1968 vyloučena z fakulty. Podařilo se jí však dostat se do prvního ročníku Ústavu historie a archivnictví. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se od významného moskevského disidenta Pjotra Jakira dozvěděla o plánované demonstraci proti okupaci. Do deníku si v předvečer demonstrace poznamenala:
24. 8. 1968 večer – Věděla jsem, že půjdu. Rozhodnutí padlo okamžitě. Proč? To jsem pochopila později. Čím více jsem situaci chápala, tím větší zlost se ve mně probouzela. Intuitivně jsem vnímala probíhající násilí a skutečnost, že se má země opět stala četníkem Evropy. Věděla jsem, že půjdou i moji kamarádi a já půjdu s nimi. Rozhodli se jít s Československem. Dávali svoji svobodu Československu. Já ji dala mým kamarádům. Věděla jsem, že mě čeká pracovní tábor, a připravila se na to. V noci jsem uklidila byt a napsala dopis kamarádům a rodičům. V mé mysli nebyly žádné pochybnosti.
Dne 25. srpna 1968 se připojila k demonstrantům na Rudém náměstí a byla zatčena. Společně s dalšími se ocitla v cele policejní stanice na Puškinově ulici, lidově nazývané „Padesátník“. Pavel Litvinov, Larisa Bogorazová a Konstantin Babickij ji zde před výslechem přesvědčili, aby kvůli svému věku vypověděla, že se na Rudém náměstí ocitla náhodou. Předpokládali vysoké tresty okolo deseti let ve vězení a táborech. Po noční domovní prohlídce byla propuštěna a trestní stíhání proti ní bylo zastaveno. Proto vešla demonstrace ve známost jako “Demonstrace sedmi”, přestože demonstrantů bylo s Taťánou Bajevovou celkem osm. Týden po demonstraci ji však vyloučili z Ústavu historie a archivnictví. Až do svého odchodu do emigrace byla aktivní v disidentském hnutí. Od pádu Sovětského svazu žije střídavě v Moskvě a v New Yorku.
