Natalia Gorbaněvská se narodila roku 1936 v Moskvě. V roce 1964 absolvovala Leningradskou univerzitu a začala pracovat jako korektorka a překladatelka. Psala básně, z nichž některé vyšly i v oficiálním tisku. Poté, co se začala angažovat v disidentském hnutí, mohla být její tvorba publikována pouze v samizdatu.
Koncem dubna 1968 vyšlo první číslo samizdatu Kronika současných událostí (Хроника текущих событий). Pod titulem „Rok lidských práv v Rusku“ jej edičně připravila Natalia Gorbaněvská. Do roku 1983 vyšlo dalších 62 čísel Kroniky, která se tak stala nejvýznamnějším a nejdéle vycházejícím opozičním periodikem v Sovětském svazu.
Byla hluboce dotčena zprávou o násilném potlačení Pražského jara, které představovalo naději i pro mnohé lidi v Sovětském svazu. Rozčarována oficiálními prohlášeními o jednomyslné podpoře sovětského lidu „bratrské pomoci“ se společně s kamarády rozhodla proti invazi protestovat. Během demonstrace na Rudém náměstí 25. 8. 1968 byla zatčena, ale jako matka tříměsíčního syna byla na rozdíl od ostatních demonstrantů záhy propuštěna. O demonstraci informovala zahraniční média otevřeným dopisem, který koloval v samizdatové podobě i v Československu.
Teprve díky knize Poledne, již sestavila v průběhu líčení s demonstranty, se stal jejich případ světoznámým. Trestu za demonstraci se však nakonec nevyhnula ani Natalia Gorbaněvská. V prosinci 1969 byla zatčena a uvězněna. O rok později byla prohlášena za duševně chorou a umístěna do psychiatrické vězeňské nemocnice v Moskvě. Z moskevské psychušky, jak se těmto zařízením v Sovětském svazu říkalo, byla převezena do Kazaně. Ve zdejší psychušce žilo na dvou odděleních asi 140 žen, z nichž většinu tvořily duševně nemocné kriminálnice. Natalii Gorbaněvské zde byla, stejně jako dalším přibližně deseti politickým vězeňkyním, podávána silná psychofarmaka. Tyto preparáty měly silné vedlejší účinky, které v kombinaci s prostředím a sdílením uzavřeného prostoru s psychicky narušenými kriminálnicemi vytvářely atmosféru, na kterou Natalia Gorbaněvská velice těžce vzpomínаla.
Po návratu z vězení v psychiatrických klinikách v roce 1972 se opět zapojila do disidentského hnutí. Angažovala se mimo jiné v protestech proti vyhoštění Alexandra Solženicyna ze Sovětského svazu a proti zneužívání psychiatrických zařízení k týrání politických vězňů. Pod hrozbou dalšího věznění se rozhodla odejít do exilu. V roce 1975 odjela nejprve do Izraele, odtud se pak přestěhovala do Paříže. V roce 2012 vydal ÚSTR a nakladatelství Torst knihu Poledne v českém překladu. Natalie Gorbaněvská zemřela 29. listopadu 2013.
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů.
